Hlasy polystyrénových sirén
Vybral jsem si tě z moře internetových žen.
Zaujal mne tvůj neotřelý kybernetický sten,
kterým jsi deklarovala svou rezignaci na samotu.
Má mysl ihned začala tančit smyslnou gavotu.
Konečně jsem tě našel:
TEBE, náhražku za svou monotónní tesknotu.
Naše šťastné penfrendství
se však zhroutilo do černé díry tvého stálého nepřítomenství.
Od té doby každý tvůj byť sebeněžnější sten
pokládám jen za nepotopitelný polystyrén.
Za mámivě lživý hlas mořských sirén
lákajících svou další oběť do pasti
tvé permanentní neúčasti.
Dlím rád v této slastné pasti věštící nikdy předtím nepoznané slasti. |
