Kdo je víc – starousedlík nebo emigrant?
V současné hysterii kolem emigrantů (nejsou to uprchlíci, ale emigranti) se zapomíná na pravý opak migrace – na neemigrování na zůstávání na místě, na starousedlíky. Zastánci migrace jak o život argumentují tím, že„… až budete příště utíkat vy, starousedlíci, sami jako uprchlíci ze střední Evropy, což vůbec není vyloučeno, nikdo vám nepomůže, budete sami. Hrozte se toho, že se v budoucnosti stanete uprchlíky. Nikdo vám nepomůže.“ Já se ptám, proč by starousedlíci měli utíkat? Vždyť oni starousedlíci, čili my, jsou - jsme evolučními vítězi. Ovládáme teritorium, které jsme zdědili po našich rodičích nebo jsme je získali vlastním přičiněním a zvelebujeme je k obrazu svému. Chováme se naprosto stejně teritoriálně, jako všechny živé organismy na této planetě. Žárlivě si střežíme vlastní životní prostor a pro jeho obranu neváháme položit život. I když jsme živými, biologickými roboty, chováme se vlastenecky. Pokud na naše území vtrhne cizinec, tu více, tu méně dramaticky mu dáváme najevo, že je vetřelec a že jako s takovým s ním bude zacházeno. Chceš u mě (nás) zůstat? Ano, můžeš, ale tvá asimilace bude jen taková, jakou ti dovolíme my, vlastnící tohoto území. Vy, krátkozrací zastánci migrace, vy byste si klidně pustili jako podnájemníka do svého bytu někoho, kdo ještě než se stačíte otočit, z vás nejenže udělá svého sluhu, ale nakonec vám skočí po krku stejně nemilosrdně, jako to dělá klíště nebo blecha?
Emigranti - vetřelci jsou jednak neúspěšní starousedlíci, kterým se nepodařilo prosadit se na rodné hroudě, a proto se vydali hledat hroudu jinou a pak to jsou parazité, kteří zbaběle opustili svou rodnou hroudu, protože domácí rodná hrouda přestala být pro ně pastvinou nebeskou, ze které je možné jen brát a vůbec nijak nepřispívat na její rozvoj. A už vůbec ne podílet se aktivně na jeho obraně. Už v korunách stromů, před sestupem na pevnou zem, se naši evoluční prapředci chovali přísně teritoriálně. Po sestupu na zem toto své chování jen modifikovali. Svá území, kde začali žít, nazvali státy a na jejich obranu stavěli armády. Proč příslušníci jednoho národa hrdinně umírali za svou vlast v bitvách coby členové armád jiných národů? Proč lidstvo není jen jedno „multikulturní“ stádo živých jedinců, které se jako Čingischánovy hordy pohybuje po celé planetě a nechová se tak, jak se chovají současní emigranti ze Středního východu a z Afriky? No protože by to s ním dopadlo jako s kobylkami: objeví se ve stamiliónech, zplundrují, na co přijdou, a když vše vyžerou, tak chcípnou, protože není co žrát. Tím zahubí vše kolem a nakonec i sami sebe. Přírodní společenstva organismů (mravenci počínaje a gorilími tlupami konče) nevpustí na svá území žádného vetřelce, aniž by to nemělo nejmenší následek pro toho, kdo porušil hranice daného teritoria. V globálním pohledu diverzifikace – různorodost jednotlivých teritorií spolu s různorodostí jednotlivých společenstev organismů to prostě nepřipustí. Pokud si toto neuvědomíme, tedy lépe řečeno ti, kdo stále ještě naivně věří, že pravda, láska a soucit zvítězí nad údajnou lží, nenávistí a nesoucitem, spácháme jednu velkou ekologicko – společenskou sebevraždu. Bohatě stačí, že jsme ji už začali s velkou pompou obřadně připravovat za dunivého rytmu masmediálních tympánů. |
