O maskulinizaci vědy.
Jeden z posledních televizních Hydeparků v České televizi byl údajně oslavou vědecké maskulinity. Na paškál byla do studia pozvána pětice vítězů letošních cen Nadačního fondu Neuron. Neuron oceňuje nejúspěšnější české vědce (36) a vědkyně (2) do čtyřiceti let věku. Není to tedy ani tak zákon schválnosti, jako spíš samotnými vědci vzývaná železná řeč čísel, že se před nadějného muže-moderátora posadilo (a téměř hodinu bez známky sebereflexe sedělo) pět dalších mužů-vědců.
Absolventi tvrdých oborů se často posmívají absolventům oborů měkkých: tuhle nemají šanci najít uplatnění, támhle nemají dostatečně pevnou metodiku, a jindy zase mluví o věcech, o kterých toho vědí tak málo, že by o nich měli spíš mlčet. Za všechny odpůrce jak maskulinizace vědy, tak údajné preference tvrdých věd uvádím názor jedné mladé vědkyně z diskuse na toto téma, která se rozpoutala po odvysílání tohoto pořadu na Facebooku:
Ano, je to důsledek nastavení společenských rolí v předchozích desetiletích, ale právě proto je potřeba se snažit toto nastavení změnit. Poznámky o tom, že ženy-vědkyně fungují ve vědě jen coby nosičky kávy mužům-vědcům sice mohly být myšleny jako vtip, podporují nicméně právě ony genderové stereotypy zažité v nastavení z předchozích desetiletích a pomáhají je, byť zjevně ne cíleně, udržovat při životě. To, že tam je zmíněno vaření kávy I mužskými kolegy na tom nic nemění. Je dobré zřizovat školky při ústavech, aby ŽENY, nikoli muži, se mohli do vědy vracet. Což dle mého názoru také o mnohém vypovídá. Navíc celá debata poukázala na jiný zásadní problém, který je třeba řešit, a to na postavení a vnímání "měkkých" věd.
Mužství a ženství ve vědě: Nehledejme za domnělou diskriminací žen ve vědě nějaké pochybné, „genderové stereotypy“. Jednoznačná nadřazenost mužství ve vědě je pravděpodobně dána množstvím testosteronu. Tato látka se chová jako vysoce výkonné palivo, které i ve vědě umožňuje mužům dostat se tam, kam se ženy dostávají mnohem obtížněji nebo se tam nedostávají vůbec. My, biologické stroje Dawkinsových sobeckých genů, jsme byli jimi takto zkonstruováni a obávám se, že s tím alespoň v nejbližší době asi nic neuděláme.
„Tvrdé“ a „měkké“ vědy: Je to s nimi jako s tvrdými a měkkými drogami. Obě skupiny mají své nezastupitelné místo. Provozovatelé tvrdých věd (např. fyzici, biologové) jsou pionýři. Dobývají a následně ovládají nová, zcela neznámá území. Provozovatelé měkkých věd (např. filozofové, historici) jsou turisté. Přicházejí na tato území, popisují je a katalogizují. Tím vůbec nemíním „nadřazenost“ tvrdých věd nad měkkými, ale upozorňuji na tuto skutečnost coby na možný zdroj frustrace zástupců a provozovatelů měkkých věd, že se jim nedostává stejné pozornosti a důležitosti jako zástupcům a provozovatelům „tvrdých“ věd. Je to stejně neoddiskutovatelný fakt, jako je tomu v případě tvrzení, že náš život není nic jiného, než jen zcela zbytečná bioexistence na této planetě. Jedná se opravdu o zdánlivou diskriminaci měkkých věd. Své tvrzení, že tvrdé vědy na tom nejsou lépe, než měkké vědy, dokladuji jednoznačným argumentem. Na naši univerzitě jsou každoročně jednotlivým fakultám rozdělovány finanční částky v rámci řešení SGS grantů. Filozofické fakultě (měkké vědy) je dlouhodobě přidělována 2x větší celková finanční částka než lékařské fakultě (tvrdé vědy). Howgh!
|
