Ne šaty, ale jídlo dělá člověka.
Ano, je to pravda odvěká, že nikoliv šaty, ale jídlo dělá člověka. Je to navýsost logické kdybychom nejedli, nebyli bychom a vůbec bychom nemohli nosit na sobě to, co dle mnohých dělá člověka člověkem, čili nikoliv jídlo, ale šaty. Je s podivem, jak málo si toto základní pravidlo uvědomujeme. Zvláště dnes v neuvěřitelně uspěchané době, kdy máme čas na naprosto všechno, kromě jídla. Z hlediska konzumace potravinářských komodit označovaných námi jako jídlo můžeme nás konzumenty rozdělit do tří základních skupin: na konzumenty klasicky připravovaných jídel, na konzumenty polotovarů a na vegetariány. Ti první jsou normaláci, ti druzí konzumují jídlo chuti bláta smíchaného s vyjetým motorovým olejem, jak to výstižně charakterizoval Štěpán Kopřiva ve svém sci-fi masakru Aktivní olovo coby chuť obsahu vojenských konzerv kádéček*a konečně vegetariáni jsou navždy odsouzeni ke konzumaci jídla chutnajícího jako zahnívající banány, jak vegetariány politoval v jednom ze svých skvělých esejů Stanisław Lem.
Vědecké výzkumy stále více a prokazatelněji ukazují na to, že právě jídlo ovlivňuje u nás naprosto všechno: celkovým zdravím počínaje a dobrým psychickým stavem konče. Podle délky střev jsme všežravci, musíme (měli bychom) konzumovat vyváženě kombinovanou masitou i rostlinnou stravu. Přílišná preference masité či rostlinné stravy vede k celé řadě zdravotních komplikací. Masožravci mají ve svých střevech převážně proteolytické bakterie, které produkují látky, které se podílejí na vzniku a rozvoji kolorektálního karcinomu, čili rakoviny tlustého střeva a konečníku. Již mnoho let naše země bezkonkurečně vede právě ve výskytu tohoto onemocnění v Evropě. Konzumenti polotovarů nemusejí mít ve svých střevech přehršel masožravých bakterií, jako je tomu u masožravců, ale zase éčka, která se přidávají do těchto produktů, je zcela spolehlivě nahradí, takže jsou na tom stejně jako masožravci. Relativně dobře jsou na tom vegáni, ale zcela jednoznačná monotónnost a nepestrost jejich stravy může být příčinou celé řady nežádoucích zdravotních fenoménů, z nichž nedostatek kvalitních bílkovin je tím nejmenším.
Zvláště pro jídlo platí jedna ze základních pouček, kterou bychom se měli řídit: Pij do polopita, jez do polosyta. O to více můžete v jistých věcech neznat míru!
* - Jedna z nejlepších věcí, které jsem v životě jedl, byla armádní kádéčka, která jsme fasovali během základní vojenské skužby v době, kdy jsem dostával své vlastenecké povinnosti. Byly to na začátku 80. et minulého století v roce, kdy Rudá armáda vstoupila do Afghánistanu. Ony kádéčkovské konzervy (mimochodem, kromě masa obsahovaly i vynikající moučníky) měly na víku vyražen rok výroby 1965. I po 15 letech chutnala naprosto neuvěřitelně.
|
