Jak držet způsobně ruce
Učíme se stát,
kam dávat chodidla,
jak nedopustit,
aby nás zradila mluvidla,
jak nedodržovat pravidla,
jak držet způsobně ruce
abychom při zdravení
neurazili naše neomylné vůdce.
Prosíme své bohy,
aby nám obnažili naše vlohy
dříve,
než nám to bude znemožněno
ze zálohy,
kam nás šoupli ti,
co nám s radostí
podrazili nohy
a co nám nasazují
stále mohutnější parohy.
S úporností tučňáků
marně se snažících vzlétnout
přemýšlíme
jak to jen zfouknout,
abychom si už nikdy nemuseli
před nikým kleknout
a smeknout
před jeho tupostí
podmínněnou přísnou
stranickostí.
Volby na to nestačí.
Co je ke zdi spolehlivě přitlačí
nejsou vroucí modlitby
na mších v neděli,
ale důsledně realizovaný
Niccolo Machiavelli,
abychom opět neskončili
v jejich zadku
vyzývavě se tyčícím
nad záchodovou mísou
plnou našich zvratků,
kterými viní oni,
rádoby naší koni,
alibisticky ze všeho
námi neuskutečněného
jen naší vlastní matku.
A otce,
že z nás nevytřískal potulného lovce
lidských hlasů
slibujících existenci
mnohem lepších časů
než těch,
které dnes slyšíme z rozhlasu
a vidíme během poločasů
přímých přenosů
z jejich nicnedělání
a o jeho dopadu
na naše permanentní zmrtvýchvstávání
po jejich chvástání,
že jedině oni
nás jednou zachrání. |
