Ostravský bard vrhl na čtenáře žár plamenů svých nových básní. Nezůstává nic dlužen, nezamlčuje, nenechá nikoho na kanapi s vlažným kafem.     

Chmelař není autorem romantických schůzek, šeptání ticha útulné kavárničky kdesi na periferii města. Dovedu si živě představit přednes jeho básnické lávy na hlavní křižovatce velkoměsta. Ve špičce provozu, za skandování řinčících tramvají a  dusotu motorových dravců…Chmelařovi to nevadí, jeho básně obsahují tolik dynamitu, že dokážou i v takovém prosatředí upoutat pozornost .

Chmelař je Básník Současnosti. Všechno to, co se nám na současnosti líbí, co nás odpuzuje, všechno to  nalezneme obtištěno v jeho verších. Z tlaku okolí čerpá i svůj básnický jazyk. Nikde žádné kudrlinky, zbytečné slovíčkaření. Něco mezi odbornou statí, jadrnou obecnou češtinou a výkřiky drceného člověka. Literární estéti budou možná lámat pastelky. My ostatní, hledači poezie a pravdy, na vlnách empatie dýcháme s Chmelařem.

         Břetislav Kotyza, Básníci třetího tisíciletí, Alisa 2005, str. 317         

Průměrné hodnocení:
--zatím nehodnoceno--