DINOSAUŘI & SEX & DAIDS

Evoluční vítězství stejně jako náhlé vymření dinosaurů, největších a nejtěžších živočichů, kteří kdy žili na této planetě, stále vyvolávají celou řadu otazníků a jsou příčinou mnoha diskusí na stránkách odborného tisku. Koncem roku 1988 a v polovině roku 1989 rozšířili už tak ohromný a nepřehledný počet teorií a velikánech pravěku další dvě teorie, které se pokoušejí vysvětlit stále nevysvětlitelné.

Dinosauří sex.

Dělají to ptáci, včely i delfíni, ale jak to dělali šupinami pokrytí dinosauři? Tuto jistě zajímavou otázku si položil dnes již šestapadesátiletý profesor zoologie a geologie, Beverly Halstead, africkými, čínskými a indickými nálezišti protřelý odborník, zaměřující se s chlapeckou zvídavostí na vše, co je v oficiální vědě "zakázáno". Největších úspěchů dosáhl profesor Halstead se svými názory v paleontologii. Opakované výzkumy zkamenělin zbytků dinosaurů stejně jako intenzivní studium nových nalezišť vyvolaly opravdovou explozi informací o dinosaurech. Jedině však profesor Halstead mluví a píše zcela otevřeně o jejich sexuálním životě. Je zastáncem názoru, že evolučního vítězství dosáhli dinosauři ve své době, tedy díky rafinovaným způsobům oplodňování.

Aby vytáhl problematiku sexuálního života dinosaurů z temna pravěku na oltář soudobé vědy, navrhl profesor Halstead v roce 1987 Britské společnosti pro vědecký pokrok, aby paleontologická konference, která měla proběhnout v irském Belfastu, byla zakončena jeho přednáškou na téma Sex a dinosauři. Britská společnost pro vědecký pokrok vyhověla této profesorově nabídce. Během přednášky profesora Halsteada praskal přednáškový sál ve švech. Na samém začátku svého exposé označil profesor Halstead sex za největší vynález na světě a hned vzápětí rozvedl fyzické předpoklady a ohraničení související s umístěním pohlavních orgánů dinosaurů. Vyvrcholením jeho přednášky byla demonstrace kopulační polohy kopulujících dinosaurů. Velice emotivní a přesvědčující byla demonstrace profesorovy asistentky Helen, která po příchodu na pódium a sundání své sukénky, se v trikotu opřela rukama o přednáškový pult a zanožila jednu nohu dozadu. Profesor Halstead vyzval posluchače, aby si představili, že zanožená končetina jeho asistentky je dinosauřím ocasem, pod který musí dinosaiří samec přiložit svůj ocas, aby kopulační akt byl úspěšný. Tato krátká demonstrace byla úžasně přesvědčivá a sklidili bouřlivé ovace auditoria.

Stejně jako dnešní plazi, taktéž dinosauří samci neměli penis. Měli však speciální orgán, který pro vnějšího pozorovatele byl prakticky neviditelný. Pohlavní orgány dinosaurů nebyly umístěny mezi jejich zadními končetinami, ale vzadu pod ocasem. Podobně jako u dnešních ptáků, hadů a ještěrek, byly ony umístěny v orgánu zvaném kloaka. Pohlavní styk byl uskutečňován tehdy, když krví zduřená samčí kloaka se vychlipovala vně ocasu a vyplňovala samičí kloaku. Tento základní prvek dinosauří kopulace byl příčinou téměř 140 miliónů let trvající evoluční dominace dinosaurů.

Velikost dinosauří kloaky však nebyla úměrná jeho tělesné velikosti. Podle Halsteadových předpokladů byla kloaka osmdesátitunového dinosauřího samce jen o něco málo větší než jeho mozek, který byl stejně velký jako mozek malého psa. Dinosauři kladli vejce. Největší dinosauří vejce, která kdy byla nalezena, dosahovala velikosti ragbyového míče. U všech současných druhů hadů a ptáků roztahuje proces kladení vajec do maximální možné míry samičí rozmnožovací orgán. Rozměr vajec může tedy sloužit nepřímo ke stanovení rozměrů samotného pohlavního orgánu. Na základě těchto předpokladů byl vysloven názor, že kloaka největších dinosaurů byla poměrně malá. Například velikost kloaky 112 metrů dlouhého a 6,5 metrů vysokého brontosaura nepřekračovala 30 centimetrů. Optimální nalezení a tělesné přizpůsobení pozice tak malých orgánů muselo být pro dinosaury nesmírně obtížné. Soudobí hadi a ještěrky díky ohebné kostře a malým tělesným rozměrům si mohou rozhodně lépe poradit s tímto  problémem. Většina dinosaurů vážících desítky tun byla nucena podle Halsteada používat tzv. "zlatou zásadu" pohlavního kontaktu : Dinosauří samec musel během kopulace stát na jedné noze, aby nerozmačkal svou partnerku. Dinosauři používali pravděpodobně jen jednu jedinou základní pozici. Samec pokládal během kopulace své přední končetiny na ramena samice. Jednou zadní nohou se opíral o její hřbet a podsouval svůj ocas pod ocas partnerčin, aby došlo ke kontaktu obou kloak. Majíc na paměti obrovskou váhu kopulujících dinosaurů a nutnost perfektního kontaktu rozmnožovacích orgánů, představuje si profesor Halstead sexuální sblížení dinosaurů jako nebývale něžný okamžik na pozadí pohnutých dob pravěkého mesozoiku. Kopulace dinosaurů musely probíhat velice jemně a nesmírně důstojně. Dinosauří kopulace byla zcela určitě kouzelným okamžikem, zcela jiným než je tomu u druhu Homo sapiens, dodává profesor Halstead na závěr svých představ o sexuálním životě dinosaurů.

Lemova vize fiaska pohlavního života organismů.

Světoznámý polský autor science-fiction, filosof a esejista, Stanislaw Lem, přišel v roce 1989 ve svém článku otištěném v květnovém čísle sovětského časopisu Priroda s teorií vysvětlující náhlé vymření dinosaurů v druhohorách. Učinil tak na základě důkladné analýzy evoluční strategie vývoje retrovirů / hlavně viru HIV / v živočišných populacích rozmnožujících se pohlavním způsobem. Tyto populace živočichů jsou vystaveny značnému riziku infekce těmito viry v důsledku sice evolucí podmíněné, avšak ničím neomezené, vzájemné kopulace jedinců opačného pohlaví, mající za cíl zachování druhu. U většiny savců žijících v hierarchických společenstvích nebo ve stádech však k tomuto jevu většinou nedochází. Každý samec ve stádu nekopuluje s každou samicí, protože ve stádě panuje přísná hierarchická struktura vzájemné nadřazenosti a podřízenosti, která účinně reguluje i kopulaci. Jestliže se však počet dvoupohlavních jedinců zvýší nad únosnou mez (nad 100 000) a jestliže tento živočišný druh existuje několik milionů let, dochází k eliminaci hierarchických struktur a za absence jakékoliv kopulační restrikce vzrůstá nebývalým způsobem taktéž možnost vzniku "zabijáckých" mutant retrovirů, jejichž hostitelem je daná populace živočišného druhu. Nemůže pak živočišný druh , který existuje v přírodě více než 100 miliónů let, vytvořit takové mutanty retrovirů, které mohou být příčinou jeho úplného vyhubení? Jestliže se evoluční ruleta života točí na této planetě tak dlouho, je šance vzniku retrovirů, kteří se vyznačují 100 % smrtelností / jako je tomu v případě viru HIV /, nejenom reálná, ale může se i opakovat !

Paleontologie nemůže, bohužel, poskytnout přímé důkazy potvrzující tuto domněnku. Nejvíce byly těmto virovým hekatombám vystaveny živočišné druhy žijící sociálně . U druhu Homo sapiens přispěla v neposlední řadě k "vyšlechtění" viru HIV na "požírače" lidských těl také skutečnost, že lidská populace již dávno překročila hranici 5 miliard jedinců. / Kdyby podobný virus vznikl například před 10 000 léty, vyhubil by geograficky izolovanou praspolečnost lidí, ale nemohl by pokračovat ve své expanzi /.

V této souvislosti se naskýtá otázka, proč sociálně žijící druhy hmyzu, jako mravenci, včely, termiti a vosy, se sdružují do zásadně bezpohlavních společenství? Ačkoliv nejsou termiti fylogeneticky spřízněni ani s mravenci / za které jsou častokrát mylně pokládáni /, ani ostatní výše uvedenými druhy, vytvářejí společenství bezpohlavních jedinců neschopných kopulace. V každém včelím roji, v každém termitišti, plní rozmnožovací funkci jen jeden jedinec, samice-královna, která je oplodněna pouze během svatebního letu samce. Tato samice pak oplodňuje semenem samce vajíčka, která má uložena ve speciálním orgánu zvaném "receptaculum seminis". Neobjevuje se náhodou v této anatomii, fyziologii a v tomto chování strategie minimalizující počet kopulací na jednotku přežití? Selekční tlak během evoluce směřoval k minimalizaci počtu jedinců schopných reprodukce, avšak bez zmenšení celkového počtu jedinců v populaci. Roj složený z padesáti včel či mraveniště obývané pouze stovkou mravenců by nemělo žádnou šanci na přežití.

Hmyz má rovněž imunitní systém, i když poněkud odlišného charakteru než je imunitní systém vyšších žovočochů. Má rovněž své parazity (např. původce varoázy u včel), kteří u nich mohou vyvolávat závažná onemocnění. Zabijácký virus, který by ve stavu latence (utajení) byl poměrně dlouho "členem" takovéto hostitelské hmyzí populace, by ji dokázal celou zničit ve formě prudké infekce, která by takovouto populaci zachvátila jako ničivý požár.

Viry vyhubily dinosaury?

Lemova hypotéza o vlivu retrovirů na evoluci "bezpohlavnosti" u hmyzu byla pro něho východiskem pro zformulování domněnky, že příčinou dinosauřího exodu z evoluční scény před 65 milióny let retrovirová pandemie, tedy jakýsi virus vyvolávající DAIDS - syndrom získané imunitní nedostatečnosti dinosaurů. Retroviry, velice dobře přizpůsobené svým obřím hostitelům "dbaly" během celé doby svého vývoje o úspěch své expanze prostřednictvím své vlastní replikace. Tyto viry mohly prostřednictvím svých rychle probíhajících mutací úspěšně "oklamávat" buňky imunitního systému svého hostitele, popřípadě mohly stejně úspěšně zabíjet buněčná centra jejich imunitního systému.

Závěrem své teorie Lem sebekriticky přiznává, že když se vyslovují hypotézy, které nelze doložit a podepřít objektivním důkazovým materiálem, nýbrž jen neurčitými domněnkami, je velice snadné tyto hypotézy "přesolit". Lem konstatuje, že každý virus se vyznačuje přísnou druhovou specifičností při výběru svého hostitele a že lze jen těžko předpokládat, že genomy všech vyhynulých druhů dinosaurů by si byly navzájem tak podobné, že by podlehly "parazitismu" jakési jedné skupiny retrovirů. Kromě toho, dějiny vědy nás učí, že teorie a hypotézy, které krátce, výstižně a téměř okamžitě všechno vysvětlují, vlastně vůbec nic neobjasňují.

Virové memento.

Filozofie objasňování a následného chápání vědeckých hypotéz může být pojímána jako negace mýtů nebo jako postupná logizace. Je třeba si otevřeně přiznat, že současná pandemie viru HIV je vážnou hrozbou pro další existence nás lidí jakožto samostatného živočišného druhu. Je paradoxem, že se tak děje prostřednictvím pohlavních kontaktů, tedy pomocí onoho téměř mýtického mechanismu, který je bezesporu ozdobou výkladní skříně naší evoluce. Jako živočišný druh se "člověk moudrý" dožil "ve zdraví" třech miliónů let. Dinosauři žili na naší planetě čtyřicet miliónů let. Měli tu smůlu, že jejich progresivní vývoj byl náhle přerušen. Máme oproti dinosaurům evoluční náskok a minimálně 134 miliónů let k dobru. To všechno máme k dispozici k tomu, abychom jsme se pokusili vyvarovat toho, co postihlo dinosaury v druhohorách. Využijeme tohoto přímého evolučního náskoku anebo se necháme stejně jako dinosauři překvapit vlastní evolucí?

Průměrné hodnocení:
--dobrý--