Minulý týden v pondělí mě v rámci pořadu Na vlastní oči  naštvala reportáž o vězni Janákovi, který se odpykává svůj trest za vraždu své vlastní manželky. Divák Tv Nova si mohl prohlédnout fešáckou celu fešáckého vězně, který byl neprávem odsouzen a svůj spleen z tohoto nespravedlivého rozsudku si léčí… malováním. Čili jinými slovy řečeno, úkladný vrah místo toho, aby pracoval až zčerná, tak si v cele klidně maluje. Toto jeho hoby je sponzorováno z mých a vašich daní, vážení čtenáři.
 Nikdy jsem neměl tu “čest” pobývat v jakémkoliv zařízení vězeňského typu u nás. Měl jsem však možnost přičichnout, i když nepřímo, k poměrům ve věznici v Ostravě-Heřmanicích.
S vězni v našich věznicích by to mělo být jako s vojáky-bažanty po nástupu na vojnu (maximum povinností, minimum výhod) nebo s jakýmkoliv občanem mladším 18 let (kdo tě živí, toho píseň budeš zpívat – a to do té doby, než si budeš sám vydělávat). Mluvím o vcelku normální situaci. Situace, které jsou flagrantním porušením základních atributů lidství, by se měly za každou cenu řešit, třeba i formou revolučních změn. Zcela rozhodně si myslím, že situace v našich věznicích je normální nebo přinejmenším stejně “normální” jako veškerenstvo současné dění věcí v našem státě. Situace v našich věznicích není rozhodně taková, aby jim byla věnována tak mínění občanů intenzivně masážující pozornost a hlavně není taková, aby z našich peněz, tedy z peněz řadových daňových poplatníků, byl zvyšován životní komfort grázlům, kteří nám šli v době, kdy byli na svobodě, po krku. Prosím za prominutí, ale nedělám rozdíl mezi cikánem, který mne s nožem na krku ohrožuje přímo na životě a daňovým podvodníkem či tunelářem vykrádajícím banky. Moje argumentace, proč sdílím tento názor, je podložen jasně doložitelnými fakty a životními zkušenostmi.
Drtivá většina vězňů místo toho, aby makala a aspoň částečně si odpykala svá provinění, si stěžuje na nesnesitelné životní podmínky v celách a na naprosto nevyhovující stravu. Zhruba asi před třemi léty jsem chtěl na stránkách ORIGAMI vyvěsit pro porovnání jídelníčky dvou státních zařízení: státní věznice v Ostravě-Heřmanicích a státní instituce v Ostravě, jejímž jsem zaměstnancem. Podobně jako to učinil americký spisovatel Richard Brautigan v jedné knize svých esejů, kde svým čtenářům nabídl k přečtení jídelníček vězňů, kteří se dopustili nejtěžších zločinů a byli odsouzeni k doživotnímu vězení. Vedla mne k  tomu prostá skutečnost: výběr a kvalita jídla, která nám, zaměstnancům významného státního zařízení (je v něm několik referenčních pracovišť Ministerstva zdravotnictví a donedávna sídlo samotného krajského hygienika), byla (a bohužel stále ještě je) předkládaná ke konzumaci. Toto jídlo bylo a bohužel, stále ještě někdy je na takové úrovni, že se dalo a dá sníst jen s velkým sebezapřením. Vězeňský jídelníček nabízí vězňům každodenní možnost výběru z  pěti druhů jídel, dvou polévek a každodenního přídavku ve formě moučníku nebo ovoce. Jídelníček na KHS poskytuje možnost výběru ze 3 druhů jídel, jednoho druhu polévky a moučník u oběda  je čirá science fiction. Kapitolou samou pro sebe je kvalita jídel jako takových. Zatímco jídelníček vězňů nabízí například konzumaci kvalitních masitých jídel ve formě řízku nebo pečeného kuřete minimálně dvakrát v týdnu, v našem zařízení to je jednou za 14 dní. Co k tomu dodat? V případě jídla bych se chtěl okamžitě stát vězněm ve věznici v Ostravě-Heřmanicích.
Pokud se týká samotného životního prostoru vězňů, opět si dovoluji použít malé srovnání. Je typicky česky paradoxní, že nevhodnými životními podmínkami vězňů v českých věznicích se zabývají naše nejvyšší zákonodárné instituce, zatímco například drastická situaci v naší bytové výstavbě nebo dramaticky zcela nevhodné životní podmínky (malá plošná výměra stávajících bytů zvláště v panelácích, které jsou doslova a do písmene vězeňskými celami) mnoha našich hlavně vícečlenných rodin nechávají naše zákonodárce zcela v klidu!!! I řadový občan měl možnost v mno

Průměrné hodnocení:
--dobrý--