Nedávno jsem viděl na 2. veřejnoprávním kanále polské televize zajímavý dokumentární film ve stylu americké Reality TV o americkém masovém vrahovi Richardu Ramirézovi. Tento kalifornský několikanásobný vrah zabíjel v Los Angeles a v San Francisku v polovině osmdesátých let minulého století. Na svém kontě měl 13 zabitých lidí. Tento dokument rekonstruoval jak jednotlivé Ramirézovy vraždy, tak také důkladně mapoval celý Ramirézův život. Spořádané, pohledné, velice dobře se učící dítě Číňanky a Mexičana žijících v Kalifornii (svou vizáží připomínající Keanu Reevese), se radikálně změnilo, když se z Vietnamu vrátil Ramirézův strýc - veterán neslavné americké anabáze v jihovýchodní Asii. Devítiletý Richard Ramiréz dychtivě hltal neuvěřitelně drastická vyprávění svého strýce o tom, jak vraždil bezbranné vietnamské muže, starce, děti a ženy; zvláště ženy, které před smrtí vždy znásilnil. Richardův strýc, jednoznačný násilnický psychopat, nakonec svá úděsná vyprávění korunoval zastřelením své vlastní ženy přímo před očima devítiletého Richarda Ramiréze. Jak vyšetřovatelům, tak i před soudem Ramiréz potvrdil, že strýcovo vyprávění o jeho vietnamském násilí ho neuvěřitelně fascinovalo a že vraždil přesně v intencích strýcova příkladu - nejenže se chtěl strýci vyrovnat, ale chtěl být v tom, co dělal, mnohem lepší než on.

Proč to vlastně píši? Jako názorný příklad toho, odkud se v nás bere násilí, "nevinnou" šikanou počínaje a vraždami konče; jako jednoznačnou obžalobu násilí, násilí zprostředkovávaného všemi masmédií současnosti. Prim v tomto směru dnes hraje film, televize, internet a počítačové hry. Ramirézův příklad svědčí o tom, jak dramaticky negativně působí násilí zejména na vyvíjející se dětský organismus. Násilí v jakékoliv podobě. Násilí osobně zažívané i zprostředkované. Zákazy nikam nevedou. To, co jednoznačně selhává, je především rodina, nejbližší okolí každého z nás a škola. Mládež deformuje totální absence pozitivních vzorů a absolutní odklon od četby na úkor vizuálních vjemů zprostředkovávaných masmédií, mezi nimiž jednoznačně dominuje... násilí ve všech možných podobách.

V této souvislosti se nabízí i další možné vysvětlení tohoto navýsost negativního a nepřijatelného fenoménu. Současnou biologií hýbají neotřelé názory o tom, že téměř všechny zhoubné choroby živých organismů jsou podmíněny působením patogenních mikroorganismů. Tyto mikroorganismy jsou buď přímými promotory (vyvolavateli) těchto onemocnění nebo svou přítomností se významně podílejí na jejich progresi. Helikobakteři vyvolávají žaludeční vředy, chlamýdie se podílejí na vzniku infarktu, lidské endo a retroviry jsou promotory rakoviny, anaerobní bakterie (rostoucí bez přístupu kyslíku) bakteriody se podílejí na progresi rakoviny trávicího traktu (tenkého a tlustého střeva a konečníku). Kdybychom chtěli tuto skutečnost extrapolovat na sociální vědy a na násilí jako takové, jako by v jakémkoliv násilí existovalo něco, co zvláště v dítěti navždy zničí nebo radikálně ochromí základní atributy normálnosti. Něco, co funguje a chová se jako živočišný nebo počítačový virus nebo jako golémovský šém. Násilím postižení jedinci jsou infikováni a naprogramováni k destrukci. Nejenže se chovají nenormálně, ale svým jednáním a chováním mohou nakazit jiné, zatím nepostižené jedince. Zdrojem infekce je absorbce násilí jak z nejbližšího okolí daného jedince, tak i zprostředkovaně prostřednictvím masmédií. Příklady jednání masových vrahů o tom svědčí zcela jednoznačně.

K násilí jako takovému bychom se měli chovat přinejmenším stejně obezřele jako ke každému jinému infekčnímu onemocnění. Čím více obezřelých návyků si vůči násilí vypěstujeme, tím více budeme vůči němu imunní. Infekční žloutenka je nemoc nečistých rukou. Násilí je stejně infekční nemoc nečisté mysli. Je jen a jen na nás, jaké máme a budeme mít nejenom ruce, ale i mysl. Nikdo jiný nám v tom nepom

Průměrné hodnocení:
--vynikající--