Od samotného začátku četby knihy se mi stále vtírala na  mysl neodbytná myšlenka: to že je nejnovější Gibson, mé scifistické božiště, autor, který Neuromancerem předběhl dobu o nejméně padesát scifistických let? Roztříštěný, zadrhávající děj, chaoticky slepované scény a dialogy, absence základního leitmotivu - to jsou jen některé atributy, které mi pořádně hýbaly žlučí. Po teprve zhruba 220 stranách značně nesourodého textu Gibson na následujících dvou stranách podal vysvětlení toho, vo co zhruba go a půjde v jeho příběhu z nedaleké globální budoucnosti: o zaznamenatelnou, ale možná i nezaznamenatelnou změnu uzlového(ých) bodu (ů) - počítačových (?) ekvivalentů současnosti. Jedná se o celkem zajímavý Gibsonův názor na možnost ovlivnitelnosti dějin, tedy toho, co se už jednou stalo a také stane. 
 Všechny párty zejtřka zavání literárním homelesáctvím, které má se sci-fi co do činění asi tolik jako ruský komunismus s demokracií, potvrzující onu už tolikrát vyřčenou větu o vyčerpanosti kyberpunku. Gibson filigránsky, s více než zřejmým citem pro detail, podává plastický obraz současného globálního světa. Ale už nic víc. Paradoxně více než trefně tak potvrzuje titul jednoho ze svých prvních děl: Vypálit chróm. Bohužel, nezůstalo jen při "vypálení chrómu" v této povídce.
 Nadšené kritiky na tento román po jeho vydání u nás, např. na stránkách NP, vycházejí ze skutečnosti, že se jedná o bájného Gibsona a v tomto duchu se snaží vypreparovat z této knihy to, co v ní rozhodně není. Tyto recenze neodrážejí jeden základní aspekt, základní premisu: zkusit podívat se na tuto knihu jako na knihu od zcela neznámého autora. Pokud bychom tak učinili, dopadlo by to s touto knihou jako s renomovanými českými pivy při prvním českém anonymním hodnocení jejich kvality: skončila by jako ta piva na chvostu pomyslého žebříčku kvality.   
 Zcela chaotická a nepropracovaná obálka knihy jen podtrhuje celkový dojem z její četby. Jakoby  byla pomyslným hřebíkem do její rakve. Záměr autora obálky byl pravděpodobně chvályhodný - dostát duchu tohoto nového kyberopusu z pera jeho duchovního otce. Výsledný dojem je naprostro kontraproduktivní. Nevědět, o koho a o co jde, na pultě knihkupectví bych po této knize rozhodně nesáhl.
 Jediným nesporným pozitivem této knihy je pouze autorův téměř geniální smysl pro detail a některé filozofické postřehy hýbající naší globální současností.  Zde si přijde opravdový literární fajnšmekr rozhodně na své (jeden příklad za všechny: ..."On byl na věci z dvacátého století, často francouzské, zvláště tenhle Serge cosi, to byl fakt úchyl - jako kdyby mu ho při tom zpěvu někdo pomalu honil, ovšem s ním to přitom nic zvláštního nedělalo. Koupila si ten nový Chrome Koran My War Is My War víceméně v sebeobraně...".) To je však od guru kyberpunku zoufale málo. Bojím se, že s Williamem Gibsonem to dopadne stejně jako s nositelem Nobelové ceny za objev slavné PCR (polymerázové řetězové reakce), Kary Mulisem, který po svém objevu usnul na vavřínech tak nechutným způsobem, že byl vědeckou komunitou doslova vypískán z vědeckého ringu.

Průměrné hodnocení:
--zatím nehodnoceno--