Každý občan této země by měl vehementně protestovat proti nesvobodě slova a skutků, která se po téměř nepoznatelné době porevoluční euforie rozlezla po naši zemi zpátky stejně zákeřně a plíživě jako komunismus po roce 1948 a nekompromisně jako Rusáci po srpnu 1968 nebo jako rakovina v těle postiženého. Jednoznačným důkazem toho, že tomu tak opravdu je, jsou nejenom například žaloby na vtipné komiksové parafráze nepřístojného, ba přímo nepřípustného chování politiků či jiných celebrit z poslední doby, ale také další rozhodnutí "nezávislého" soudu u nás ve věci vydání Hitlerova Mein Kampfu vydavatelem Michalem Zítkem. Měl by protestovat jak proti tomu, že je omezována svobodná vůle vydavatelova (deklarovaná mimo jiné i základní listinou práv a svobod), tak i to, že předmětem tohoto veskrze nedemokratického útoku se stalo vydání bible nacismu, tedy toho nejzrůdnějšího, co kdy lidská mysl vůbec zplodila. Dle nepsaných pravidel svobodného podnikání v oblasti vydavatelské činnosti si mohu vydávat co chci: od sžíravé kritiky politiky a politiků, přes rady typu Udělej si atomovou bombu na koleně až po porno nejhrubšího zrna. Jedinými limitujícími kritérii této činnosti je všeřešící a všeobjímající zaklínadlo kapitalistického spotřebního trhu hovořící o tom, že "svobodný" trh vše vyřeší, tedy selsky řečeno: já, vydavatel musím prodat, ale kupující nemusí koupit a pak také limitovaný způsob prodeje (nevystavovat "problémové" či jinak zákonem limitované produkty na pultech knihkupectví či jiných prodejních místech, nereklamovat toto zboží na místech a v době, kdy k nim by mohla mít přístup mládež, apod.). Nic víc a nic míň. Zvláště v současných nemantinelech globálního internetového světa je zákaz vydání čehokoliv doslova k smíchu. Že se jedná o bibli nacismu? Ano, každý už od svých útlých školních let ví , kdo to byl Hitler a co to je nacismus a Mein Kampf. Proč si však nemohu koupit a přečíst si, co to bylo za animálního dementa a čím se mu to vlastně podařilo vyjebat nejdříve s celým národem a pak s celým světem? Záměrně používám tvrdá slova, protože si to Hitler a nacismus jednoznačně zaslouží. Každému alespoň trochu sečtělému občanovi, který absolvoval základní školní docházku, zní v uchu ona tolikrát citovaná věta o tom, že nikdy bys neměl číst o někom, aniž by sis před tím přečetl přímo toho někoho. To za prvé. Za druhé: Alespoň trochu soudný občan této země nepotřebuje při četbě podobného díla berli ve formě komentovaného textu, úvodu nebo doslovu, jak je vám libo a ještě nejlépe v tak rozsáhlé podobě, že je toho více než textu samotné předmětné knihy. Taková četba se pak mění ve slohové cvičení na téma: Stát se pánem bohem snadno a rychle (pánem bohem se v tomto případě stává autor předmětného doprovodného textu). Komentované české vydání Hitlerovy knihy Mein Kampf z roku 1993 z pera prof. Jiřího Hájka vydaného nakladatelstvím Dialog má 221 stran, z čehož více než polovina představuje samotný komentář prof. Hájka; jen samotný úvod a doslov knihy mají 19 stran. Inkriminovaný čistý překlad Mein Kampfu vydaný nakladatelstvím Otakar II, Michal Zítko, má 507 stran. A za třetí a za to nejpodstatnější: stejně jako komoušům vadilo kde co a nesmělo u nás vycházet cokoliv, co i jen vzdáleně zavánělo svobodou a demokracií, tak také dnes by někomu asi rozhodně vadilo, co to ten Hitler vlastně ve své knize napsal. Například to, že v otázce antisemitismu cituje kromě jiného i názory - a nyní se, vážený čtenáři, kterému byla odepřena možnost přečíst si Hitlerův Můj boj, podrž - Johana Wolfganda Goetha, titána nejenom německého, ale i světového romantismu a myslitele Schopenhauera - a rozvádí jejich myšlenky a postřehy ad absurdum! Hájkův kometovaný překlad knihy Mein Kampf uvádí její 11. kapitolu s názvem Národ a rasa pod názvem Židovská otázka. Z jejich 34 stran jich přeložil jen 14. Vypustil celou část věnovanou historii celosvětové židovské expanze, ve které jsou právě uvedeny Hitlerem citované |