|
Povídání s Dittmarem Chmelařem – o komiksech, o magazínu Origami i o internetu
15.05.2001
© 2001 Komiks.cz
Co vůbec děláte v životě, kolik je Vám let?
Jsem lékařský mikrobiolog; je mi 46 let.
Vám je opravdu tolik?
Ano, a to je hřích?No, popravdě řečeno mě to poněkud zaskočilo. Mám za to, že komiks u nás je dnes záležitostí pouze mladých, zapálených nadšenců…
Jsem přesvědčen o tom, že nadšení vůbec nijak nesouvisí s věkem. Obrazně řečeno, sníh na střeše neznamená, že v krbu vyhaslo. Spíše naopak, čím více je sněhu na střeše, tím více se v krbu přitápí. Pokud vám i to nestačí, tak vězte, že znám mnoho sedmnáctiletých stařen a zhruba stejné množství šedesátiletých sedmnáctek - např. Tina Turner. Život není závislý na věku, ale na něčem zcela jiném.
Kde jste přišel na nápad vydávat komiksový magazín, aneb - jak to všechno začalo?
Na nápad vydávat komiksový časopis jsem přišel někdy během roku 1997, když jsem se seznámil s LUPEM – Luďkem Pospíšilem, autorem i kreslířem komiksů z Havířova. Tehdy nabyly mé představy o existenci magazínu věnovaného původní české a slovenské komiksové tvorbě zcela konkrétních podob.
Co bylo na začátku největším problémem?
Problémy více méně nebyly. Já osobně jsem měl strach z toho, že nebudou dobří autoři komiksů, tedy dobří kreslíři. Opak se však stal pravdou.
Kolik lidí pracovalo v redakci magazínu?
V redakci magazínu ORGAMI komiks jsem pracoval já, dr. Chmelař, Dittmar a Didi. Tedy dělal jsem úplně všechno sám. Samozřejmě, s výjimkou DTP jednotlivých komiksů a samotných čísel magazínu na počítači. To mně profesionálně zajišťoval Milan Pudich. Milan se však vůbec nepodílel na koncepci a obsahu jednotlivých čísel.
Jakým způsobem jste získával příspěvky, tedy především kreslíře seriálů?
Kdybych vám tvrdil, že osobním šarmem, tak mi asi nebudete věřit. Ne, vážně: Díky tomu, že jsem sledoval dění kolem komiksů u nás, nebyl až tak velký problém zkontaktovat se s jednotlivými autory. Někteří se také ozvali po internetu sami. Nikdo z mnou oslovených autorů neřekl ne mé nabídce ke spolupráci. Co mne dost překvapilo, bylo to, že žádný z autorů, se kterými jsem měl (a s většinou z nich stále ještě mám) možnost spolupracovat, si nekladl nesmyslné finanční a ani jiné požadavky. To je věc, které si já nesmírně vážím.
A dostávali vůbec honorář?
Samozřejmě! Jak jsem již řekl, byl jsem mile překvapen jednotlivými autory, kteří upřednostňovali možnost prezentace svých vlastních děl před prachama. Autoři sice nedostávali závratné honoráře, ale také si myslím, že to nebyla (a není – ORIGAMI stále vychází na internetu) almužna.
Autorem kresby u velké části seriálů byl Luděk Pospíšil. Povězte o něm něco.
LUPO je komiksový samouk žijící v Havířově. Pracuje v Nové huti Ostrava jako provozní údržbář vysokotlakých zařízení. Záliby: pivo, cigarety, hezké baby. V současné době kromě kreslení komiksů ilustruje také např. alba rockových kapel. O vydání jeho komiksů projevila zájem německá komiksová vydavatelství.
Jak probíhala distribuce časopisu?
Distribuce byla vlastně příčinou toho, že jsem přestal vydávat ORIGAMI. Původně jsem vydával ORIGAMI společně s Tomášem Kolátorem z firmy TK Design NEOSET, s.r.o. z Frýdku-Místku. Právě on měl na starosti distribuci. Totálně se na ni vykašlal. Po třech měsících po vytištění prvního čísla, kdy veškeré výtisky ORIGAMI ležely u Kolátora v tiskárně, jsem se distribuce musel chopit já sám osobně. Od druhého čísla ORIGAMI jsem uzavřel smlouvu na distribuci s dalším podnikatelským subjektem, jistým nejmenovaným panem Pavlem Orálkem z Ostravy, který měl právě na základě negativních zkušeností s distribucí prvního čísla ORIGAMI zajišťovat ze nemalou finanční úhradu distribuci dalších čísel ORIGAMI. Per hubam pojal pan Orálek tuto činnost velkolepě, per rukam se na všechno vykašlal. Kdybych nebyl sangvinik, ale útočný cholerik pitbulteriérového typu, rodina pana Orálka by již dva roky byla bez svého patriarchy. Pan Orálek si bláhově myslel, že díky mně a ORIGAMI zbohatne. Tomu podřídil vše s výjimkou zajišťování distribuce ORIGAMI. Rozepisuji se o tom proto, že právě tato skutečnost vlastně byla pravou příčinou toho, že ORIGAMI přestalo vycházet. Ztratil jsem totiž poslední špetku důvěry v kohokoliv. Sám bych nadále všechno opravdu nemohl zvládnout. Tak jsem přestal ORIGAMI vydávat časopisecky a soustředil jsem se na jeho internetovou podobu.
Kde bylo možné Origami sehnat?
Distribuce probíhala jednak přes běžné distributory českého tisku (od třetího čísla i slovenského tisku) a přes knižní distributory sci-fi literatury. Druhým hrobem ORIGAMI byla vlastní distribuce ORIGAMI u distributorů tisku. Nechci to sáhodlouze rozebírat. Každý náš vydavatel může o tom psát poučné a neuvěřitelně odstrašující příběhy na téma TRH VŠE VYŘEŠÍ, zvláště ten pseudofeudální v Čechách a na Slovensku.
Prodávalo se ORIGAMI i ve velkých městech, a také i v Praze?
Ano, i v Praze a v jiných našich městech. Velkou část prodeje ORIGAMI zajišťoval také v Praze Jirka Pavlovský prostřednictvím svého SEQOYe.
S jakou odezvou u čtenářů jste se setkal?
Konkrétní odezva, ať již písemná nebo prostřednictvím e-mailů, nebyla nijak velká. Na druhé straně, prakticky jsem nedostal žádnou negativní reakci. V této souvislosti musím poznamenat, že třetí smyčku kolem krku utáhli ORIGAMI pánové z komiksového časopisu CREW svou podpásovou, neobjektivní recenzí na první číslo ORIGAMI, kdy mu dokonce vytkli i použití českého názvu komiks, místo toho jedině správného označení comics nebo comix. Z jejich recenze bylo až příliš cítit obavy z možné konkurence, nikoliv objektivní konstatování komiksové skutečnosti. Přitom jsem nechtěl vydávat nic jiného než původní české a slovenské komiksy.
Dá se říci, který seriál byl v Origami nejúspěšnější? A který se nejvíce líbil Vám?
Asi Metan. Pokud se mne týče, tak říci, který komiks v ORIGAMI mám nejraději, je asi totéž, jako kdyby jste se zeptali Boba Guccioneho, kterou ženskou má nejraději ze všech ženských, které se kdy objevily v jím vydávaném Penthouse. Mohu však říci, že jednoznačnou jedničkou byl podle došlých ohlasů komiks Déjà vu; jednoznačně kvůli v Čechách i na Slovensku v současné době zcela bezkonkurenčnímu Danglárovi (samozřejmě s výjimkou Káji Saudka, ale ten v současné době toho příliš netvoří).
Pomohl Origami některému tvůrci „ke kariéře“?
Tak to opravdu nevím. Vím jen to, že například „můj“ Ivan Kubát je v současné době dvorním tvůrcem komiksů v časopisu SPY, stejně jako Roman Kliský v časopisu RING. Rozhodně si však nemyslím, že by to bylo díky časopisu ORIGAMI. Oba jmenovaní autoři již byli známi i předtím než začalo ORIGAMI vycházet. Na druhou stranu, kdyby tomu tak byť i jen částečně bylo, co více si může komiksový vydavatel kromě mnohamilionových zisků z prodeje jím vydávaného časopisu přát více?
Reklama na druhé straně obálky třetího čísla na Krematorium Ostrava byla parodie, nebo opravdová inzerce? Nebyl to tak trochu nekrolog vlastního časopisu?
Budete se divit, ale reklama na ostravské krematorium nebyla žádnou recesí, ale opravdovou reklamou se vším všudy. Já jsem ji vymyslel, Radek Sedlák ji nakreslil a reklama vyšla. A aby nebyl parodiím konec, ona reklama byla nejenom nekrologem ORIGAMI, ale také i tehdejšího ředitele ostravského krematoria. Asi tři dny po vydání ORIGAMI s touto reklamou byl odvolán ze své funkce. Nikoliv však kvůli této reklamě. Inu, takový je život.
Řekněte něco ke spolupráci s Danglárem.
Danglára jsem poprvé zaregistroval jako ilustrátora Pištanekovy knihy Rivers of Babylon. A pak jsem jen kulil oči na jeho perfektní politické komiksy, které vycházely nejdříve ve slovenském nezávislém studentském a pak již i v oficiálním tisku. Nakonec jsem s ním díky svému již zmiňovanému šarmu a mnoha svým slovenským přátelům navázal nejenom obchodní, ale i navýsost přátelský kontakt a bylo to. Danglár je naozaj bohovsky chalan, který kdyby komiksově tvořil na západ od Aše, tak to by se děly opravdu setsakramentsky dobré komiksové věci! Konec konců, v brzké době to můžete posoudit sami na stránkách internetového magazínu ORIGAMI komiks. Objeví se v něm pár ukázek z Danglárovy komiksové současnosti.
Ve Vašich dílech je hodně sexu a násilí. Proč?
Život je především o sexu a násilí. Nejsme ničím jiným než inteligentními, sofistikovaně rafinovanými bestiemi ženoucími se nekonečnými dálnicemi budoucnosti ke svému neodvratnému konci. To vše pod neúprosným diktátem dědičného předurčení zakódovaného v našich bezostyšně sobeckých genech. Sex je pro nás nejvyšší možnou odměnou za tento nikdy se nekončící stres. „Přemíra“ sexu a násilí v mých komiksech není proto, že se jimi opájím, ale jako memento varující před tím, k čemu může dojít, když přestanou existovat mantinely. Pokud chcete opravdu intimní přiznání, tak sex zbožňuji a násilí v jakékoliv jeho podobě rezolutně odmítám.
Tedy otevřeně - není ho tam zbytečně moc?
Myslím si, že nikoliv. Je to však čistě můj subjektivní názor. Je to asi stejné, jako když někdo říká, že v jakémkoliv televizním zpravodajství je příliš mnoho negativních zpráv. Nemohu za to, že dobrých zpráv je tak zoufale málo. A pak: dobré zprávy jsou přece tak nudné, zcela bez krve, bez chuti a bez zápachu. A už zcela na závěr: otevřete si jakékoliv číslo světové komiksové jedničky, časopisu Heavy Metal. Můžete hádat, čeho je tam nejvíce.
Neměl jste kvůli svým námětům problémy – mám na mysli politické narážky a hlavně rasová tématika seriálu Metan?
Ani v nejmenším. I když vlastně ano. Po krachu spolupráce s Tomášem Kolátorem jsem chtěl ORIGAMI vydávat s dalším společníkem. Ten rozhodně odmítl podílet se na spoluvydávání něčeho takového jako Metan právě z obavy z možných sankcí za prezentaci rasové tématiky. Právě na jeho popud, ještě v době, kdy jsme měli Metan vydávat společně, došlo k onomu skandálnímu přemazání nápisu Cikáni do plynu z titulní strany komiksu METAN do podoby, v jaké nakonec vyšla. Také dáma z titulní strany druhého čísla byla dodatečně oděna do textilie v místech, které dělají ženu ženou. Původně ona žena měla v místě, kde ženy obvykle nic nemívají, patřičně impozantní mužský penis. Tak hluboce jsem klesl! A to vše jen proto, abych udržel ORIGAMI při životě! Po vydání komiksu Metan se neozval nikdo, kdo by mi cokoliv v tomto směru vytýkal, a to i navzdory tomu, že podobnost jistých osob a událostí byla více než jen zcela fiktivní. K jedné reakci však přece jen došlo. Jejím nechtěným aktérem byla moje dcera. Jednoho pátečního večera, zhruba asi týden po zahájení distribuce druhého čísla ORIGAMI s Metanem, měla velice zajímavý telefonický rozhovor. Po jeho skončení mne informovala o tom, že příjemný ženský hlas jí v telefonu oznámil: „Tady jsou Severomoravské vodovody a kanalizace. Je to byt pana Chmelaře?“ Když má dcera opáčila, že ano, tak žena na druhém konci telefonu mé dceři řekla, že v Ostravě bude probíhat rekonstrukce vodovodního přivaděče, že v Ostravě nepoteče voda a že máme ihned uzavřít přívod studené i teplé vody do bytu a v žádném případě vodu celý víkend nepouštět. Má dcera paní pěkně poděkovala a zavěsila. Co k tomu dodat? Chudák má dcera vůbec nechápala, proč jsem se začal nepříčetně smát, když mi to všechno řekla. Vždyť ona paní v telefonu byla tak milá a příjemná.
Důležitou roli hraje ve Vašich seriálech město Ostrava a region….
A divíte se? Předně: narodil jsem se kousek od Ostravy a celý svůj život zde žiji. Po rozdělení Československa se Ostrava stala obrazně i doslova „end of civilization“. Ostravou začíná Dálný Východ – myslím to obrazně, doufám, že mi to milovaní Slováci prominou; je to myšleno jen jako bonmot. Bonmotem však již není všechno to, co tato skutečnost s sebou konkrétně přináší. Ostravou končí Česká republika na východě. Ostrava – vstupní brána všeho, co přichází z Východu. Ostrava – místo... gdě car očeň daljeko i bog očeň vysoko. Konec konců, již Pepa Nos zpíval v jedné ze svých sociálních balad z doby komunistické normalizace: „A copak asi právě dělá občan Ostravy-Poruby? Zrovna si jde na procházku ozbrojen po zuby.“ Je třeba k tomu něco dodávat? Jo, ještě něco. Beatles také nevzešli z Londýna, leč ze zcela jiné sociálně geografické oblasti ostrovního impéria Jejího veličenstva královny Alžběty. Nejobjektivnější zprávu o stavu království nemůže podat dvořan z královského dvora, leč řadový obyvatel podhradí žijící co možná nejdále od hradu.
Co nebo kdo jsou vůbec Vaše vzory?
Nejsem ilustrátor komiksů. Mohu jen uvést to, co se mi líbí. Je to však strašně obtížné. Líbí se mi jakýkoliv řemeslně dobře zvládnutý komiks. Řemeslně perfektně nakreslený komiks může skrýt nedostatky ve scénáři komiksu. Špatně nakreslený komiks nezachrání sebelépe napsaný scénář. Nejlepší komiksy jsou bezkonkurenčně ty, jejichž autorem je jedna jediná osoba: kreslíř realizující svůj vlastní nápad. Chcete příklady: Serpieri a jeho Druuna nebo například Gimenezovy komiksové kreace.
Kde berete inspiraci?
Inspirace buď je anebo není. Stačí se jen dobře dívat kolem sebe a na televizi. A najít si čas hodit vše na papír...sorry... do počítače.
Co bylo dříve – tištěný nebo on-line magazín?Dříve byl jednoznačně on-line magazín. Ten vznikl někdy v prosinci 1995.
Představte Origami na internetu – je to pouhé pokračování zaniklého magazínu?
To rozhodně ne! Nejdříve vzniklo internetové ORIGAMI – pel mel všeho, co se týká vědy, sci-fi a komiksu. ORIGAMI komiks byla součástí internetového ORIGAMI. Protože jsem to všechno dělal sám, tak zde bylo prezentováno jen to, co jsem měl k dispozici a co jsem chtěl na internetu vystavit. Neskromně si myslím, že toho nebylo (a není) málo.
Plány do budoucna?
Na webu zůstat zhruba v té podobě (i když od dubna 2001 ve zcela zrenovované), jako doposud, s jednoznačnou preferencí komiksu. A to nejenom toho původního, našeho, ale vůbec nezávislého komiksu.
Jaké jsou Vaše další (třeba již minulé) projekty v oblasti komiksu?
Mám nějaké rozjednané věci s Romanem Kliským, Radkem Sedlákem (velice nadějným a talentovaným tvůrcem komiksů z Brna) a Andreou Loulovou (taktéž nadějná mladá autorka). S ORIGAMI na internetu nyní intenzivně spolupracuje Ivan Kubát. Již nyní je vystavován na stránkách ORIGAMI jeho seriál Brutal Comics Strip a seriál Nespy a čti. Pro surfaře na internetu chystá další komiksová překvapení. Stále mám k dispozici 48 stránkový komiks ZUKO od LUPA. Možná, že ho vydám i knižně, když se v Čechách rozhostí příznivější doba komiksová než je ta současná.
|
