Zpět na hlavní stránku
Přepnout na KOMIKS
Nabídka
- Hlavní stránka
Historie
MAGNERON
Politika
Portrét
Recenze
  - Chystané knihy
Sekyroviny
Umění
  - Bůh stále neodpovídá
  - E-knihy
  - Sexuální kečup
Věda
- Galerie
- Archiv
- Členská sekce

Nejčtenější
- Mlčení nic ne (258872)
- Registrované (225103)
- Jak si naši p (88124)
- Takhle koment (69102)
- Cenzura české (63064)
- Píseň o rumu (60230)
- Sci-fi: Vrazi (59424)
- Já Tarzan (58773)
- Jak Rostislav (56743)
- Černá kniha m (42343)

Anketa
Momentálně není žádná anketa...

Vytvořeno v
Publikační systém AZRAEL 2.0

Novinky e-mailem
Chcete dostávat info e-mail s novinkami? Pak vepište svůj e-mail do formuláře a novinky vám začnou chodit přímo do vaší schránky!

Pokud už e-maily nechcete dostávat, odhlaste se zde.


Partneři
Oficiální stránky Andrzeje Sapkowského v ČR

Specializovaný web o komiksu

komiks.cz

SCIFIWORLD

Internetové knihkupectví KRAKATIT

Utopený Archimédes - Kritika pavědy

Nakladatelství Netopejr

CREW

FantasyPlanet.cz

Sponzoři

ORIGAMI komiks reklama
   Článek: Jonathan CARROLL
Vyšlo: 30.11.2002 | Rubrika: Portrét
Napsal: Dittmar Chmelař | Komentářů: 107 | Prohlížení: 4454

 
Portrét nového superliteráta.
 

  

JONATHAN CARROLL (1949, New York)

    Americký spisovatel žijící ve Vídni. Přednáší anglosaskou literaturu. Autor mnoha románů, povídek, recenzí a kritických esejů. The Land of Laughs je jeho prvním a nejznámějším románem plným půvabu a lidského tepla. Vynikající próza, jedna z těch knih, na které se nezapomíná. V neuvěřitelně krátké době se Carroll stal kultovním autorem. Neopakovatelný styl, směs reality a nadreality, přítomnost Boha v současném světě, motivy pomíjivosti, stvoření a smrti byly příčinou toho, že Carroll se stal autorem, kterému se vyrovná jen málokdo.

    Jonathan Carroll mistrovsky spojuje obyčejnou prózu dennodení všednosti s neobvyklými událostmi, jejichž geneze tkví na dně lidské duše. Ona každodenní neobvyklost balancující na hraně hororu vyrůstá tak přirozeně a samozřejmě z naší každodenní skutečnosti, jako kdyby byla jejím samozřejmým pokračováním. Kritika i čtenáři jsou jeho dílem doslova uneseni. Je to neobvyklý, originální spisovatel obdařený velice vzácnou silou, která pořádně mává srdci čtenářů. Carroll dovede neuvěřitelně dokonale a koncentrovaně představovat známé pravdy o životě a smrti.

    Velikost Carrollova talentu se ještě více umocňuje v jeho povídkách. Jsou to pohádky pro dospělé, ve kterých se snoubí tradiční evropské motivy s americkou literární formou. Nikdo nedokáže tak jak on naskicovat hlubinu psychologických problémů, které děsí současného člověka.. Morální memento plynoucí z jeho výprav do temnot lidské duše nabývá mnohdy velice neočekávaných a groteskních podob.

    Českému čtenáři je zatím s vyjímkou The Land of Laughs odpíráno, aby vychutnával výborně chutnající, parádně vychlazené, báječně nahořklé pivo z Carrollova literárního pivovaru. Při současné záplavě a nadbytku zteplalých fantasy břeček na pultech našich knihkupectví by bylo objevení se Carrollova piva na našem trhu nejenom žádoucím, ale i nesmírně osvěžujícím a inspirujícím počinem. Doufejme, že některého z našich vydavatelů přece jen osvítí Manitou prozíravosti, který zažene do věčných lovišť zapomnění jejich Manitoua omezenosti.
 



Vybraná bibliografie

THE LAND OF LAUGHS
Cítil jsem se tak, jako kdybych četl román "Kdo chytá v žitě", který napsal C. S. Lewis. Zbaštil jsem tento román do posledního písmena.
   Stephen King

BONES OF THE MOON
Cullen James je obyčejnou obyvatelkou New Yorku. V jejím životě není nic neobvyklého. Až do dne, kdy Cullen má první sen o Rondui, magické zemi obývané zvláštními hračkami a podivnými bytostmi. Tuto zemi sužují síly zla. Aby zachránila Ronduu, musí Cullen spolu se svým nenarozeným dítětem najít a dát dohromady Měsíční kosti. Rondua však vstupuje do reálného pozemského světa...

Úžasná, děsivá kniha plná představivosti, lásky a neklidu. Směšný, hrůzostrašný, provokující román. Tato kniha je triumf.
    Stephen King

Báječný skok z našeho světa v transcedentální nádheru i horor.
    Stanislaw Lem

BLACK COCTAIL, UH-OH CITY!
Hrdina Černého koktejlu, Ingram York, miluje příběhy svého přítele, labužníka života, Michaela Billiho. Právě Billi tvrdí, že smrt se podobá barmanovi, který dovede připravit všechny, dokonce i ty nejrafinovanější a nejexotičtější drinky s vyjímkou dvojité vodky. Ingramova cesta krajinou lásky a života je vzrušujícím nápojem, který byl připraven vynikajícím labužníkem v baru života a snů.

Nedostižné, výjimečné dílo mezi non-fiction publikacemi.
    "San Francisco Chronicle"

Neobvyklý, výjimečný spisovatel. Absolutně originální, s neobvykle vzácným talentem.
    Pat Conroy, autor Pána přílivu.

THE PANIC HAND (soubor povídek)
Autor The Panic Hand je výjimečný spisovatel. zcela originální, obdařený velice vzácnou silou schopnou dotýkat se a ovládat srdce jeho čtenářů. Dovede naprosto dokonale vytvářet vize vyrážející dech.
    Pat Conroy

Carroll dovede dokonale a naprosto kondenzovaně popsat a předložit svému čtenáři objektivně známé životní pravdy. Jeho osobnost je možné přirovnat k osobnostem dřívějších hollywoodských hvězd.
    "Philadelphia Inquirer"

FROM THE TEETH OF ANGELS
Ian McGann potkává ve svém snu smrt, která mu slíbí odpověď na každou jeho otázku. Za nepochopení její odpovědi však doplácí svým životem. Filmová hvězda Arlen Fordová utíká od šíleností Hollywoodu a přijíždí do Vídně, kde poznává muže svého života. Smrtelně nemocný Wyatt Leonard náhle objevuje, že dovede vzkřišovat zemřelé. Osudy těchto tří lidí se nebvyklým a dramatickým způsobem protnou...

Carrollovo spisovatelské staccato, jeho nápady a agresivita si zasluhují naší pozornost.
   "New York Times Book Review"

Carroll se vrací do svého provokativní litarární krajiny, kterou zdobí magií a zázrakem.
"San Francisco Chronicle"

SLEEPING IN THE FLAME
Setkání bývalého herce Walkera Easterlinga s pěknou modelkou Maris Yorkovou má za následek neradostnou skutečnost: jeho život se stává stále více podivnější. Walker zjišťuje, že je schopen vidět to, co se stane v budoucnosti a zároveň cítí, že je silně přitahován vlastní minulostí. V jeho životě znovu ožívá nevyřešený konflikt z minulosti, který ohrožuje jeho lásku k Maris. Vzájemně se prolínající dřívější Walkerova vtělení dávají zcela novou perspektivu vidění světa.

Jonathan Carroll je ještě nenarozená legenda.
    Pat Conroy

Oslnivá je málo. Je možné říci, že tato kniha je překvapivě oslnivá. Stal jsem obdivovatelem Carrollova talentu po přečtení Krajiny smíchu. Tato kniha ze mne učinila velkého, opravdového  fana jeho tvorby.
    James Herbert

AFTER SILENCE
Hrdinou románu je muž středního věku, ilustrátor komiksů Max Fisher, který poznává ženu svého života, krásnou Lily Aaronovou, samotně vychovujícího svého devítiletého syna Lincolna. Lily skrývá před Maxem strašlivou epizodu ze svého života, kterou čtenář postupně odkrývá společně s otřeseným ilustrátorem.

Nádherný příběh, který svědčí o nevyčerpatelné autorově inspiraci. Provokuje představivost a znevažuje svět konvenčních pojmů. Carroll vystoupil na vrchol literárního umění.
   "New York Times"

OUTSIDE OF THE DOGMUSEUM
Zdánlivě šílený příběh o bláznivém architektovi, který realizuje zakázku jednoho arabského lklienta. Arab Mahometanin chce postavit za šílené peníze...muzeum Psů! Stavba objektu se stává jádrem krystalizace nadpřirozených událostí. Carroll se opět prochází svou provokující literární krajinou hojně vyzdobenou magií a zázraky.

Je zapotřebí závidět každému, koho ještě čeká  první ochutnávka Carrollových neuvěřitelných  a závislost vyvolávajících románových příběhů plných  smyslově naprosto nepředstavitelných obrazů.
   "Washington Post"

VOICE OF OUR SHADOW
Mladý spisovatel Joe Lennox je pronásledován nočními můrami své minulosti. Přijíždí do Vídně, kde se seznamuje s mladým excentrickým párem - krásnou Indií a jejím mužem Paulem, světoznámým mistrem černé magie. Joe se zamiluje do Indie, ale Paul krátce před svou násilnou smrtí objevuje nevěru své partnerky...

Je to chytrý, magický, prostě nádherný román- směšný, erotický, smutný i citlivý.
   Pat Conroy

THE MARRIAGE OF STICKS
"Pokaždé, když se ve tvém životě stane něco opravdu duležitého, najdi si někde klacík a zapiš na něm tuto skutečnost spolu s datem, kdy k tomu došlo. Až zestárneš, onemocníš anebo budeš přesvědčen o tom, že ti zbývá jen velice málo času, seber všechny klacíky a spal je. Proveď svatbu klacíků."

Tato slova Mirandina milého - její jediné a opravdové lásky - navždy změní tuto rozhodnou ženu. Od tohoto okamžiku již nebude v jejím životě nic jednoznačné a samozřejmé. Do jejího života vstoupí více než podivní lidé. Realita se prolíná s magií; hrdiny pronásledují na každém kroku podivnosti a hrůza. Nikdo už neví, co je pravdou, představou nebo neskutečností.

THE IDIOT WAR; SHOE`S AT WAR
Jonathan Carroll se poprvé představuje jako filmový scénárista.The Idiot War je převratný, vtipně napsaný příběh o jeptiškách, které se v ruině kláštera rozhodnou k šílenému kroku. Nejsou schopny si vůbec představit, jaký sled různých neočekávaných události a peripetií tímto svým rozhodnutím vyvolají.

Shoe`s at War je dalším průnikem Jonathana Carrolla do magického světa, který se prolíná se skutečností.Brian a Sullivan - milenecký pár-zjišťují, že mají nadpřirozené schopnosti. Gesto na pláži náhodně potkaného stařečka převrací jejich dosavadní život vzhůru nohama. Láska, nenávist, zrada a předem neodhadnutelná živelnost jsou vyzváním, kterému musejí čelit, aby mohli získat naději na návrat do normálního života. Ďábelsky vzrušující!

A CHILD ACROSS THE SKY
Po The Land of Laughs snad nejznámější Carrollův román. Známý režisér Weber Gregston se pokouší objasnit motivy sebevraždy svého přítele Phila Strayhorna. Weber postupně objevuje stále větší množství překvapivých skutečností ze života svého přítele. Jeho pátrání doprovází celá řada hrůzostrašných a nadpřirozených jevů. Jako obvykle, má Carrollova kniha i v tomto případě zcela překvapivé a naprosto nečekané zakončení.

Čti ho a obdivuj ho. Chápej - je to nejtalentovanější a nejinteligentnější současný spisovatel.
    "Washington Post"

Jeho tvorba se stane předmětem kultu.
    Pat Conroy




Hovoří JONATHAN CARROLL.
(výtah z rozhovoru, který spisovatel poskytl rakouské rozhlasové stanici Österreich I)

    Největšími fantasty - ne umělci - všech dob jsou pro mně velikáni vycházející z germánské jazykové oblasi. Máme Hoffmanna, bratry Grimmy a Franze Kafku a ještě několik dalších. Například Günter Grass. Pokládám ho za fantastického spisovatele - ne v tom smyslu, že je vynikající (i když je), ale proto, že to je jeden z mála velikánů fantastické literatury konce dvacátého století. Grass je pokládán za autora politického románu. Zcela se přitom podle mého názoru pomíjí všechno to, co je u něho nádherné a neopakovatelné. Jedna má přítelkyně zrovna čte Plechový bubínek a říká, že Grass je takový nádherný právě díky fantastickým prvkům., které používá. Oskar je hrdina, který nepochází z této planety. Fantastika začíná tehdy, když buď hrdina nebo scenérie nejsou pozemské. A není důležité, o jaké fantastice se hovoří, zda je řeč o kosmických lodích nebo zda jde o Kafku. Gregor Samsa se jednoho dne probudí jako moucha. Nepochází z této planety.

    Tito velcí spisovatelé se otevřeně hlásili ke germánským tradicím. Bohužel, je to už hodně dávno, kdy žili a psali. Díváme se na ně a říkáme: Mon chapeau. Sundávám před vámi v hluboké úctě klobouk, pánové, přestože se to dnes již nedělá.

    Přiznávám se, že mě nejvíce děsily knihy, ve kterých hrdina klade tytéž otázky, co já, ale nezískává na ně žádnou odpověď. Velice pádným příkladem je v tomto směru kniha, kterou sice nemiluji, ale která mi okamžitě v této souvislosti tane na mysli. Kafkův Zámek. Můžeme se na ni dívat jako na metaforu, ve které se její hrdina snaží nalézt Boha. Proto se stále usilovně snaží dostat do zámku, ale nikdy se mu to nepodaří. Celý svůj život myslím na Boha, na to, o co tady vlastně jde - vídat Ho, ale nikdy se k Němu nedostat, což pouze zvětšuje už tak velkou frustraci. To mě děsí.

    Na jednom konci poledníku máme Kafkovo neoodiskutovatelné existenciální předurčení a na druhém - Kingovy dramatické bestsellery. Osobně se domnívám, že jestliže je někdo tak populární, tak se opravdu musí dokonale vyznat ve svém řemesle. Nečetl jsem sice všechny Kingovy knihy, ale pochopil jsem, proč má takový úspěch. King vytváří horory z obyčejných věcí. Používá k tomu takové věci, jako chladnička nebo chléb se sýrem. Je to úplně něco jiného než běžné produkty hororového průmyslu plného umělé krve a šablonovitých klišé. King je často velice vzrušující a hluboký.

    Horory se mi vůbec nelíbí, a to jak knihy, tak i filmy, protože jaksi zcela prozaicky nevěřím na příšery. Největší příšerou, kterou znám, je smrt. Zhruba asi před hodinou jsem ve své nejnovější knize napsal scénu, ve které umírá pes. Nehledě na to, zda někdo má rád nebo nemá rád zvířata, to je - jak by řekl Richard Pryor - to, oč jde. Z cesty zvedáte přejetého psa, kterého milujete a nevíte, co si počít, protože on nežije. Začínáte přemýšlet o takových věcech, jako: "Co mám teď udělat s jeho tělem?" Náhle se zvíře, které ještě před několika minutami bylo živé a tolik pro vás znamenalo, stalo "tím něčím". Přemýšlíte o tom, jak se ho pozbýt. Spálit ho? Nebo zahrabat do země? Co ještě bych měl pro něho udělat? To je opravdový horor.

   

Celkem třikrát jsem stál tváří tvář smrti. Poprvé to bylo, když mi jeden maník přiložil pistoli ke spánku a odjistil posjitku. Onen muž byl v takovém rozpoložení mysli, že klidně mohl stisknout spoušť a zabít mě. Něco vám řeknu, není nic, opravdu není nic horšího na světě, než vědomí, že během následujícího okamžiku zemřete. Asi takhle... (Carroll silně luskl prsty). Jeden ruský spisovatel říká, že pořád spíme. Probouzíme se jen ve vypjatých životních situacích. Měl jsem ve svém životě okamžiky, kdy jsem byl absolutně šťastný. V hlavě se mi zapalovalo světýlko, což znamenalo, že to není sen, ale holá skutečnost. Druhou stranu mince je možné spatřit tehdy, když nějaký maník přiloží druhému maníkovi ke spánku magnum, slyšíte tři výstřely a říkáte nevěřícně: "To je ten nejdůležitější okamžik v mém životě? To je opravdu všechno?"

Kdysi jsem asi rok vyučoval tvůrčímu psaní. Mí posluchači s maniakální úporností produkovali brutální, děsivé příběhy plné useknutých hlav, násilí a předávkování drog. Nakonec stejně nebyli schopni vybřednout z bahna krve, které povolali k existenci, než tak, že napsali: "Kate se obrátila na druhý bok a dotkla se vlasů vedle ní ležícího muže. Díky Bohu, byl to jen zlý sen!" Jejich horor se dal celkem bez problému ovládnout a eliminovat. Ve skutečném životě, po nějakém násilí nebo smrti, se to nedá udělat. Jedná se o nikdy se nekončící horor. Ve své knize Voice of Our Shadow jsem do úst jedné z postav vložil větu:
"Něčí smrt je jako stoupání po známém schodišti, ve kterém náhle chybí jeden schod." BUM. Celý svůj zbývající život právě na tomto místě pravidelně klopýtáš. To je skutečný, opravdový život. Schodiště s chybějícím schodem. A jak řekl Italo Calvino, jednou v životě se člověk dostane do takového bodu, kdy mu umírá více známých než kolik jich chodí po světě. Čím více člověk stárne, tím větší musí dělat kroky, aby se vyhnul místům, ve kterých chybějí schody. Toto je pravý, nefalšovaný horor.

Můj otec zemřel po dvou letech strašlivých bolestí. To je úděsné. To je opravdový horor. Jediným opravdovým hororem je bolest nebo smrt milované osoby. Konec. Tečka.

Velice často mi mí čtenáři říkají: "Velice se mi líbila první polovina knihy. Byla vynikající. Příběh byl nádherný. Ale když začaly ty šílenosti, ztratil jsem se." Určitě to je velice cenná kritika, jen s tou připomínkou, že čtenář čekal romantický příběh nebo realistický román a dostal mluvící psy. Myslel si: "To není možné. V realistickém příběhu psi nemluví. Proto to je fantastika. Nemám rád fantastiku, proto to nebudu dál číst."

Když čteme nějakou knihu, tak obvykle zavěšujeme svůj svět na hřebík a přijímáme za vlastní svět knihy. Nemůžeme však v tomto světě používat své zásady a pravidla, protože tato kniha tvoří svou vlastní skutečnost. Nezáleží na tom, zda to je Tolkienova skutečnost s hobity nebo Tolstého s Annou Kareninou. Svůj svět jsem opustil, nemohu do něho přenášet své zásady a pravidla.

Jestliže tedy někdo čte mou knihu, ve které děti vylétávaji z okna a přitom říká: "Ale děti přece nevylétávají z okna!", tak já mu odpovídám: "Stop. Nemluvíme o tvém světě. Mluvíme o světě této knihy a pouze to je důležité."

Velice často je mi také vytýkáno, že podléhám různým módním trendům. Kdysi mi někdo řekl něco opravdu hodně směšného. Možná, že jsem se měl nad tím zamyslet, já jsem se však tomu zasmál. Bylo mi řečeno, že píší horory ve stylu yuppie.

 Kdysi mi jeden můj známý řekl něco, co mi navždy utkvělo v paměti. Zeptal jsem se ho: "Existují lidé, kteří dovedou chodit po vodě?" On mi odpověděl: "Samozřejmě." "A takoví, kteří dovedou létat?" Odpověděl: "Jistě." Zeptal jsem ho: "Proč se neukazují? Proč o nich nevíme?" A on na to odpověděl: "Proč by někdo s takovými schopnostmi ti měl ukazovat, že umí chodit po vodě?"

Děj knihy Sleeping in the Flame se odehrává ve Vídni. Vychází z příběhu, který se mi opravdu stal. Někdo, kdo na jednom ruském náhrobku spatřil podobiznu zemřelého, si jí vyforografoval, protože muž na oné podobizně vypadal přesně jako já.. Přeběhl mi tehdy mráz po zádech. Velice podivné. Jen však s tím rozdílem, že ve Sleeping in the Flame se podobizna nachází na náhrobku na Centrálním hřbitově ve Vídni.

Domnívám se, že bez ohledu na to, zda lidé věří či něvěří na duchy, pokračují neoddiskutovatelně po smrti ve svém životě, a to i kdyby jen v myslích jiných lidí. To znamená, že jestliže máme děti, tak ony si nás ještě dlouho po naši smrti pamatují. Mé knihy jdou vždy minimálně o jeden krok dále - lidé se v nich často doslovně vracejí ze záhrobí.

    Nikdy jsem neviděl žádného ducha a nemám žádné ponětí o tom, co se s námi děje po smrti, ale domnívám se, že tím, jak se snažíme pochopit, co to je smrt, postupujeme pravděpodobně tak, jako kdyby jedna buňka našeho těla se snažila pochopit, co to je celé tělo.

    Když jsem pobýval v Americe, byla mi nabídnuta tři učitelské místa v zahraničí. Jedno v Bejrútu, druhá v Teheránu a třetí ve Vídni. Děkuji Bohu, že jsem si vybral Vídeň.

    Jako osoba, která žije zcela skrytě a nezabývá se věcmi a problémy, které ho obklopují, zcela otevřeně vyhlašuji, že se mi zde žije stále lépe. Co je zajímavé, je skutečnost, že čím více jsem populárnější, tím víc jsem spokojen s tím, že jsem tady, protože jiní mí přátelé, kteří dosáhli úspěchu jako spisovatelé, jen s velkými obtížemi existují v kulturách, které je nechtějí nechat v klidu.

    Jestliže žijete ve Spojených státech, tak Američané mají ve zvyku říkat, že když jste známý, tak k nim patříte. Jestliže vidí někoho takového v televizi anebo o něm čtou v nějakém článku v časopise nebo ho potkají na ulici, jsou přesvědčeni o tom, že se jim za to musí nějak odvděčit. Naproti tomu v Evropě, kde jsem více znám a uznáván než v Americe, to vypadá zcela jinak. Jsem rád, že si mě nikdo nevšímá.

    V The Land of Laughs jsem umístil citát, který se neobjevil v německých překladech této knihy. Je od Flauberta a říká: "Buď maloměšťák v životě, abys mohl být šílený v práci." Já sám jsem ve smyslu tohoto rčení maloměšťák. Jsem člověk, který vysedává doma a píše knihy. Nelétám na rogalu, neskáču padákem, nešňupám čistý kokain pokaždé, když se mi k tomu naskytne příležitost. Jsem přímo posedlý tím, co je pro mě důležité. Jsem příliš pohlcen psaním, abych se vrhal do jiných dobrodružství.

Většinu nebezpečných situací, které jsem zažil, jsem prožil v mládí. Když jsem byl chlapcem, byl jsem mladistvým delikventem. Měl jsem stále potíže s policií. Měl jsem také kámoše, který byl tím nejmagičtějším zlým duchem, kterého jsem kdy poznal. Později zahynul při přestřelce s policií.

 Musel jsem o něm něco napsat, protože byl až příliš fascinující na to, abych se o něm nikdy nezmínil. Byl opravdu velice zlý a fascinující. Tato kombinace je opravdu velice nebezpečná. Já jsem byl také zlý chlapec, ale on byl šílený zlý chlapec.

   Zní to opravdu šíleně, ale v době, kdy jsem byl malý chlapec, ve mně zvláště v jeho přítomnosti opravdu dřímalo něco, co mi říkalo: "Pojďme si zastřílet do lidí na Main Street!" Malinkatý, malilinkatý záblesk nadšení... Hned však mizel a já jsem si říkal: "Šílíš? To přece nemůžeme udělat!"

Ale můj přítel neříkal jen tak do větru: "Pojďme si zastřílet do lidí." Říkal: "Pojďme si zatřílet, ale jen do hezkých dívek. Budeme si dívat, jak se budou tvářit, když uvidí, jak vypadají." Slyšel jsem se, jak říkám: "Páni, to je něco!", ale naštěstí se hned zapojoval normální rozum. On to však všechno podal tak fascinujícím způsobem! V tom spočívala jeho genialita. Právě to mě na tom přitahovalo a vzrušovalo.

Už nežije. Byl zastřelen policií. Nedotáhl to se svou genialitou přílis daleko.



Do určité míry jsem velice spřízněn s hrdiny svých knih. Během psaní přepouštím přes filtr své vlastní zážitky a zkušenosti. Například v Child on the Sky vypravěč říká o tom, jak jako malý chlapec našel mrtvolu. Prostě jsem jen popsal to, co se ve skutečnosti stalo. Jen jsem nepatrně pozměnil fakta, aby přesně odpovídala popisovanému ději.

Často je tomu ale právě naopak. Ve skutečném životě si občas hraji takovou hru : představuji si : "Co by ten a onen tady dělal?, maje na mysli hrdiny mých knih. Co by udělal Lennox? a Thomas Abbey? Anebo Walker Easterling? Velice často bych já sám udělal totéž, co oni (někdy to opravdu dělám). Někdy však mí hrdinové mají více odvahy - nebo méně - podle dané situace

Nedávno jsem se velice dlouho a patřičně nahlas přel s jistým Američanem, který řekl něco, co nikdy nezapomenu : "Vídeň je bezpečné, příjemné a hezké město, opravdu nádherní místo, ale to není opravdový život. Opravdový život je jen v New Yorku nebo Los Angeles, kde máš pořád do činění s nebezpečím, představivostí, strachem a chtivostí..." Obrátil jsem se k němu a řekl jsem mu: "Stal ses obětí dvacátého století. To, cos řekl, je lež. Toto je skutečný život, takový, jaký má být. Má žena může večer vyjít na procházku, aniž by ji někdo napadl. Občas zapomenu zamknout vůz, ale nic se mi neztratí. Domnívám, že právě takový život by se měl žít. Ne žít ve strachu a s chtivostí. A má představivost zde také nijak nepokulhává."

Dostávám velice podivné dopisy. Je jich opravdu hodně. Ty nejzajímavější si schovávám. Zhruba jedna třetina mé korespondence je úplně, absolutně šílená. Když vyšla má kniha Bones of the Moon dostal jsem dopis, který začínal slovy: "Ty oplzlý prďolo! Ty svinský šovinisto a kurvo!" Pak bylo ještě hůře. Autorka onoho dopisu mě obviňovala, že jsem odpůrcem aborce a že jsem strašlivá bestie. Samozřejmě, bylo to na úrovni chovance blázince, ale pro mě, proč to nepřiznat, více než děsivé.

    Naposledy jsem veřejně své práce předčítal před mnoha léty v Shakespeare and Company ve Vídni. Od té doby jsem to nedělal, protože tehdy jsem se díky tomu dal do pěstního souboje s jedním oponentem. Když jsem z Bones of the Moon přečetl část o přerušování těhotenství, jeden muž na mě zaútočil pěstmi, vyřvávaje přitom cosi o aborci... Spisovatelské řemeslo má i své stinné stránky.


 

 
Související články:
Nebyl nalezen žádný související článek...
 
Komentáře čtenářů:

ORIGAMI komiks reklama
Hodnocení článku
Ohodnoťte tento článek dle toho jak se vám líbí.

Průměrné hodnocení:
--vynikající--

Vynikající (1)
Dobrý (0)
Nic moc (0)
Velmi slabý (0)
Bůh stále neodpovídá
09.04.2003
Krajina po záplavě
Dittmar Chmelař
... má své nesporné výhody a přednosti!...
[více]

E-knihy
20.10.2014
Železo 10
Dittmar Chmelař
10. část SF románu Vojtěcha Mornsteina na pokračování....
[více]

Historie
12.01.2016
Jak tomu bylo za 2. světové.
Dittmar Chmelař
......
[více]

Chystané knihy
17.06.2004
Černá kniha minulosti
Rostislav Hedvíček
......
[více]

MAGNERON
10.07.2010
MAGNERON
Dittmar Chmelař
Diagnostika a léčba lidských onemocnění na základě spektrální analýzy vířivých magnetických polí lidského mozku....
[více]

Politika
05.08.2016
O nacionalismu.
Dittmar Chmelař
......
[více]

Portrét
20.09.2004
Takhle komentuje Jaromír Bosák .............no prostě paráda!
Dittmar Chmelař
Takhle komentuje více než profík....
[více]

Sekyroviny
19.08.2017
Orgasmus na úřadě.
Dittmar Chmelař
...aneb Jak nestárnout....
[více]

Sexuální kečup
31.03.2003
Mlčení nic nezmění.
Dittmar Chmelař
...Hmmm...Kéž by to byla pravda!...
[více]

Věda
18.06.2015
O maskulinizaci vědy.
Dittmar Chmelař
......
[více]

Naše ikonka
ORIGAMI


Coded by Pavel Nero Kramný | Graphics by Josef Fraško
© 1995 - 2017 Dittmar Chmelař - MikroMedia

MirkoMedia