Fenomén ostravské Stodolní ulice

  Ne, nebojte se. Nebudete nuceni číst další pindy na téma Stodolní ulice v duchu nesmyslné premisy, která velí jen a jen chválit. Zažil jsem Stodolní v době jejího vzniku a občas si dovolím přivonět k její současné podobě. Proto si na toto téma dovoluji následující  3 krátké postřehy:

1. Když chtěl dříve otec nechat svého dospívajícího syna poprvé pořádně ošlehnout životem, zavedl ho do bordelu, nechal ho, aby si vybral profesionální kněžku lásky a byla ruka v rukávu – syn byl správně ošlehnut životem a připraven tak na jeho “záludnosti” a otec byl vnitřně navýsost spokojen sám se sebou a s tím, co zásadního neučinil pro zdárné budoucí příští svého syna. Dcery nemusely být dříve ošlehávány životem, ty si musely v tomto směru vystačit samy. Nyní otcové vodí své dcery z důvodu ošlehnutí životem na Stodolní ulici v Ostravě; dělají jim garde, když se široce otevřenýma očima vychutnávají ono veškerenstvo, které jim bylo zatím oficiálně odpíráno: báječné mladíky, omamnou vůni všudypřítomného fetu... atd., atd. I ten obyčejný alkohol zde přece chutná zcela jinak. Taková dívka po 2 – 3 hodinách strávených na Stodolní je v sedmém nebi absolutního štěstí...A v případě, že ji během této návštěvy potká další porce štěstí v podobě Amorova šípu lásky, čili chlapa, kterého si při odchodu přibalí do své kabelky – svého dřivějšího celého světa, který znala a měla, nezná její euforie pražádných hranic...! Otcům dospívajících synů dnes nezbývá nic jiného než vybavit svého potomka přinejmenším bavorákem ne na dvou, ale na čtyřech kolech nejlépe sportovního střihu a patřičným finančním obnosem, aby mohli patřičně oslnit životachtivé dcery jiných otců právě na Stodolní ulici.
2. Nejsem rasista a ani šovinista; nazývám jen věci pravými jmény. V této zemi stačí, když Cikánovi řeknete Cikán a ne Rom (mimochodem – je opravdu úděsné, jak se u nás stále bazíruje na označení Rom – komunistické nálepce na problém CIKÁN) a už jste rasista. Budoucím prokletím Stodolní ulice v Ostravě jsou a budou lidé nemluvící česky. Více k tomu neřeknu. Chytří se dovtípí, blbce je zbytečné kopat či trkat. Sláma se v jejich hlavě díky tomu nepřemění v seno.
3. Fenomén ostravské Stodolní ulice mi stále více a častěji připomíná onen známý perestrojkový vtip o tom, jak v jistém sovětském sovchoze chtěli uskutečnit grupensex. Vedení sovchozu se usneslo, že k tomu dojde v sovchozní stodole. Zájemci o tuto bezesporu navýsost aktuální a atraktivní novinku z totálně zkaženého buržoazního světa se v daný den a hodinu v ní prostě shromáždí a začnou provozovat zatím nepoznané. V daný den a hodinu se nedočkaví zájemci o zatím nepoznané slasti shromáždili v tomto objektu. Na pokyn předsedy sovchozu bylo zhasnuto světlo a pak... se začalo dít to, co bylo účelem tohoto setkání... Po nějaké době se z ničeho nic ozval hromovým hlasem jeden z mužských účastníků této “sovchozoparty”:

–        Stop! Tak uže nielzja! Stěpan Stěpanovič uže vosjem raz I ja jiščo ni adin!

 Fenomén ostravské Stodolní ulice: česká varianta sovětského způsobu Mičurinského roubování nenaroubovatelného?!

-Na Stodolní chodím 3 roky. Hodně se změnila. Podle mého názoru se z klubové vzácnosti stal obyčejný konzum, ve kterém nechybí násilí a drogy… Lidi už tady nechodí za muzikou, za atmosférou, za DJ`s, ale spíše utratit prachy, předvést se a prostě ukázat, jak jsou in.

                   Richard Krajčo, Stodolní noviny 11/2002, str.8

Průměrné hodnocení:
--vynikající--