Podle dnešních pravidel a zákazů by jsme my, jako děti
narozené v 60-tých a 70-tých letech vůbec neměly šanci přežít.
Žili jsme v prostředí, ve kterém bylo díky nadzemním jaderným výbuchům jaderných mocností 7x více radionuklidů než po onom bájném výbuchu černobylské jaderné elektrárny v roce 1986. Naše postýlky byly malované barvou, která obsahovala olovo. Neměli jsme žádné - pro děti bezpečné flaštičky na medicínu.
Žádné pojistky na dveře a okna a když jsme jeli na kole/koloběžce
neměli jsme helmy. Pili jsme obyčejnou vodu z hadice a ne z lahví. Jedli jsme chleba a máslo, pili limonády s cukrem a nebyli jsme obézní, protože jsme si vždy hráli venku. Klidně jsme se rozdělili o jednu flašku a pili s druhejma, aniž by z toho někdo zemřel. Několik hodin jsme se mořili a stavěli trakaře ze starých nepotřebných věcí, jezdili jsme z kopce, jen aby jsme pak přišli na to, že jsme zapomněli na brzdu. Teprve po několika zakončení v pangejtu jsme ji domontovali. Ráno brzo jsme si šli ven hrát a přišli jsme domů, až se teprve venku rozsvítily lampy - a nikdo se nás nedovolával - žádnej mobil při ruce!
Neměli jsme žádné Playstation, Nintendo eller X-box- vlastně ani
televizní hry, žádných 99 televizních kanálů, žádný surround-sound, mobilní telefony, počítače, chatrooms a internet.
Měli jsme kamarády, byli jsme venku a vyhledali jsme si je!
Spadli jsme ze stromu, řízli se, zlomili si ruku či nohu, vyrazili si zuby, ale nikdo nebyl žalován po těchto úrazech. Byly to úrazy a nikdo nebyl vinný - jen my!!
Vzpomínáš si na úrazy? Prali jsme se, měli jsme modřiny, ale naučili jsme se to překousnout. Našli jsme si hry s tenisákama, klackama a jedli jsme i trávu (hlavně šťovík).
I když nás druzí varovali, nikdy jsme si nevypíchli oko. Jezdili
jsme na kolech, chodili jsme domu k druhým kamarádům, tloukli jsme na dveře, vlezli jsme dovnitř a pletli se do řeči. Někdo, kdo nebyl ve škole tak chytrý, musel opakovat ročník. Tato nynější generace vychovává chráněné děti, nejlepší chytráky a děti pro investici.
Těchto posledních 50 let bylo explozivních na nové nápady. My jsme měli volnost, fiasko, suxcesy a odpovědnost - a naučili jsme se chovat se ke všemu a poradit si. Nepotřebovali jsme k tomu všemu vůbec žádné drogy. Vlastně, ano, jednu drogu jsme přece jen měli - byl jí ŽIVOT. Život sám o sobě. Blahopřeji každému, kdo zažil toto velké štěstí a žil jako dítě, než zákonodárci, hygienici a důstojníci začali řídit naše životy - pro náš větší úspěch? Měli jsme to nepředstavitelně nádherné štěstí, že jsme si své hry sami vymýšleli a HRÁLI JE hmatatelně fyzicky. Dnešní děti si tytéž hry hrají pouze na počítačích. A co to je kreativita se dozvědí jen na hodinách ve volitelném předmětu občanské nauky nebo estetiky..., pokud se ještě dnes tyto předměty u nás vůbec vyučují!
Vzhůru do slastného bezvědomí z přísně kontrolovaného vývoje civilizace! |
